Jak používat a obsahové látky bylin

Způsobů, kterými se dají jednotlivé části rostlin využít, je mnoho.
Již v minulosti se léčitelé a lékárníci zabývali přípravou různých druhů bylin a bylinných směsí.
Proto dnes víme, jak získat maceráty, nálevy, odvary, tinktury, různé masti a krémy, výtažky z bylin, sirupy a mnoho dalších.
Po usušení se nejčastěji drogy krájí na menší kousky různé velikosti podle toho,
aby se zachovala jejich nevyšší možná míra využitelnosti účinných látek při pozdějším vylouhování
a dalším zpracování na léčivé přípravky (Rubcov, 1984).

Macerace

Macerát (studený výluh) je takový způsob zpracování, kdy se rostlinná část naloží do studené vody a nechá se několik hodin louhovat. Louhuje se většinou přes noc, a to v případě, že obsahuje látky citlivé na světlo, jako jsou např. slizové látky. Tekutina se přecedí po 8 –10 hodinách, kdy přejdou účinné látky z rostliny do vody (Bodlák, 2004, s. 13).

Odvar (dekokt) je vodný výluh získaný za varu. Převařují se tvrdé části rostlin jako je kořen či kůra, které potřebují více času, aby se z nich získaly účinné látky. Nádoba se při varu přikrývá pokličkou, aby s párou do vzduchu neunikly i některé důležité látky (Bodlák, 2004, s. 13).

Tinkturu s účinnými látkami získáme výluhem rostlinného materiálu ve vysokoprocentním alkoholu. Tento způsob přípravy se doporučuje, když léčivka obsahuje látky nerozpustné ve vodě. Tinktury se uchovávají v tmavých nádobách chráněných před světlem a při normální teplotě (Bodlák, 2004, s. 14).

Sirupy jsou koncentrované roztoky cukrů ve vodě, ovocných šťávách nebo drogových výluzích. Po domácku se sirupy připravují většinou třemi způsoby, kdy u prvního je základem bylinná šťáva a u druhého tinktura. Třetím klasickým způsobem se například připravuje jitrocelový sirup proti kašli (Bodlák, 2004, s. 14).

 



Masti jsou extrakty léčivých bylin smísené s tukovým základem – sádlo, včelí vosk, vazelína či kokosový tuk. Na rozdíl od krémů obsahují masti málo vody a mají větší trvanlivost, přibližně 1 rok (Bühring, 2010). Tyto masti se používají především k lokální aplikaci

Masti mají konzistenci másla a užívají se zevně. Teplotou lidského těla změknou a tím pádem se dají snadno roztírat. Připravují se tak, že se ve vodní lázni roztaví sádlo, vazelína či lanolín. Do této taveniny se přidají drobně nakrájené rostliny nebo tinktura a do druhého dne se nechá odstát a znovu se potom roztaví. Poté se přidá včelí vosk nebo kus pryskyřice, následně důkladně promíchá a přefiltruje přes gázu. Rozlije se do určených nádob a dá se do chladu (Gato, 2013, s. 19).
Mast je tukový přípravek bez obsahu vody zvyšující obsah vlhkosti a pružnost horních vrstev pokožky. Pro výrobu mastí by se měly zpracovávat pouze kvalitní přísady, jelikož budou účinné látky vstřebávány pokožkou.
Krém je naopak spojení dvou nemísitelných látek a to tuku a vody. Spojení lze docílit pouze pomocí emulgačních činidel. Tuková část krému může být tvořená kakaovým máslem, včelím voskem, olejem nebo lanolinem a vodní část je složená z vody, čaje, rostlinné tinktury nebo hydrolátu (tzv. květové vody, která je k dostání v lékárnách a získává se při destilaci éterického oleje vodní parou). Byliny využívané pro výrobu mastí i krémů by měly pocházet buď z kontrolovaného ekologického zemědělství, nebo z čistého a nezatíženého stanoviště. V žádném případě by neměly obsahovat chemicky škodlivé látky (těžké kovy nebo herbicidy), protože by se spolu s mastí mohly dostat do organismu člověka a způsobit zdravotní problémy. Nevhodné je využití minerálních olejů např. zemního oleje a tuků jako je vazelína, mléčný tuk nebo parafín, vzhledem k velikosti molekul, které neprocházejí pokožkou a tím nedochází k pronikání účinných látek do organismu. Naopak v určitých oborech je schopnost vytvořit na pokožce ochranný film hojně využívána, týká se například mléčného tuku, který chrání ruce při dojení. Uchovávání mastí i krémů je vhodné v chladu a temnu, trvanlivost mastí je podstatně delší (1 rok) než u krémů (3–6 měsíců).
Při výrobě mastí postupujeme tak, že olej nalijeme do hrnce spolu s bylinou a zahřejeme na teplotu okolo 70 °C. Za stálého míchání necháme louhovat 10–60 minut a poté slijeme olej přes sítko a z rostlinného materiálu vymačkáme zbytek oleje. Získaný olej přelijeme do čistého hrnce, vmícháme například včelí vosk a po zahřívání důkladně promícháme. Produktem naplníme připravené dózy, přikryjeme utěrkou, aby se mohla odpařovat vlhkost, a po vychlazení zazátkujeme a označíme štítkem s názvem byliny i datem výroby. Při výrobě krému se tuková část, uzavřená ve skleničce, nejdříve zahřeje ve vodní lázni a poté se přimíchává zahřátá vodní část. Získaný produkt se nechá vychladnout a postupně ztuhne na krém (Bühring, 2008).